23. květen, 1946

 

Sluneční paprsky dopadaly na Hejno. Bylo to už dlouho od doby, co bylo takto aktivní za bílého dne. Ale toto byla výjimečná situace. Nemohlo selhat. Někteří se schovali ve vysoké trávě. Jiní v lese. Hejno lovilo.

 

Torelli někde na cestě ztratil vysílačku. Nebyl si jistý, kde, ale měl dojem, že se to stalo, když procházeli tou říčkou zhruba tak půl míle daleko. Nevšiml si toho, protože přesně v tu chvíli na Baumana zaútočila ta stvůra, která vyběhla ze křoví. Dříve, než mohl kdokoliv zamířit a vystřelit, byl Bauman mrtev, a všude kolem byla krev. Všichni se rozutekli, a Torelli se začal bát toho, že bude zasažen jedním z vojáků. Jeho muži slepě stříleli do křoví, do stromů, a do sebe navzájem. Byl si jistý, že Rainey zabil Wilsona, čistě ze strachu, v návalu paniky při pokusu dostat se co nejdál od jejich pronásledovatelů, ať už to bylo cokoliv.

Co to proboha bylo?

Nakonec byl Torelli sám. Bylo to skoro půl hodiny od momentu, kdy naposledy někoho viděl. Po tom, co byl Bauman zabit, viděl Torelli Hopkinse, černocha, který byl součástí jednotky teprve týden. Hopkins vřískal a pálil do každého keře, který míjel, zatímco běžel jako šílený. Málem Torelliho postřelil. Torelli se poté dal na útěk. Utíkal jako o život přes travnaté plochy, a pak mezi stromy. Tehdy se Torelli viděl se se svými muži naposled. Měl pocit, že zaslechl umírajícího Hopkinse. Ten zvuk trval jen krátce.

Nyní byl ještě nervóznější, než když je ty stvůry poprvé napadly. Jestli už jsou všichni mrtví, tak ty stvůry půjdou po něm. Nikdy neviděl nic tak velkého – alespoň mimo ZOO. Největší byly zhruba o polovinu větší než on. A byly tak rychlé! Nikdy nevěřil, že se něco může pohybovat takhle rychle. Ralph Weiss, desátník, býval sprinter, a byl dohnán a přišlápnut na zem, jako kdyby stál na místě. Torelli v ten moment stál jako přikovaný, jak ta stvůra, která byla skoro celá skrytá v trávě, zvedla krví potřísněnou hlavu, a v tlamě držela značnou část Ralpha Weisse.

Zastavil se, a rozhlédl se po krajině, pokryté vysokou travou, vlající v mírném větru. Torelli měl strach. Skrčil se. Když ho neuvidí, bude v bezpečí, alespoň na malou chvíli. Těch stvůr bylo strašně mnoho. Když jeho muži začali zděšeně utíkat, stvůry se rozestoupily a nahnaly je do malých skupin, které šly zabít snadněji. Byly inteligentní, to bylo vidět.

 

 

Najednou Torelliho panika přešla. Byl přece poručík. Nemohl dovolit, aby ho přechytračilo nějaké zvíře. Jeho muži zpanikařili. Neuposlechli jeho rozkazů. Postrádali disciplínu. Byla to všechno Jenkinsova chyba. Kdyby ten idiot uposlechl, a držel se dál od toho keře, ze kterého trčelo cosi červeného…

Torelli neviděl, co tam Jenkins našel, ale byl přesvědčen, že to bylo mládě nebo mláďata těch stvůr. Ať už to bylo cokoliv, Jenkins to zastřelil, a potom to šílenství začalo. Les jich byl plný. Bylo nemyslitelné, aby takto velká zvířata byla všude kolem nich, aniž by si toho všimli. Ale bylo to tak.

Ještě více se skrčil a přemýšlel. Týmy se měly dostat na severní část území. Měl mapu a věděl, jakou trasou mají jít. Bylo jim doporučeno, aby savanu obešli směrem na východ.

Kapitán Stevens neznal tu část území příliš dobře, a nechtěl, aby někdo pod jeho velením riskoval pohyb v nezmapovaných oblastech. Minulý rok zde zmizelo pár mužů, a vedení nechtělo, aby se to opakovalo. Torelli přemýšlel, jestli tito zmizelí nebyli sežráni.

Slunce svítilo na Torelliho hlavu. Poškrábal se na krátce ostříhaných vlasech. Ani si neuvědomil, že ztratil helmu. Vytáhl svou zbraň. Měl ji stále při sobě. Nesměl ji ztratit. Nehodlal panikařit jako ostatní.

Kdyby byl napaden, byl připraven střílet, bez jakýchkoliv citů. Ujistil se, že má dostatek nábojů. Nehodlal se nechat sežrat bez boje.

Komáři mu bzučeli u uší. Nenáviděl Floridu. Florida stála za prd. Kdyby jen mohl vypadnout, nikdy by se nevrátil. Klidně by zažádal o přeložení na Aljašku. Šel by kamkoliv, jenom aby nemusel být na Floridě.

Ale i přesto všechno, kdo by tady očekával monstra?

Torelli se pokusil vzpomenout, kde vlastně je. Rozhlédl se, a uvědomil si, že místo, kde se jednotka rozpadla, je zhruba tak míli na východ. To by znamenalo, že je blízko řeky Aiken, která ústí do jezera, kolem kterého bylo většinou okolo šesti lidí mimo službu, kteří rybařili, nebo se jenom tak poflakovali.

Pokud by byl opatrný, mohl se dostat až k jezeru, a přivolat si pomoc. Klidně by i plaval, pokud by to bylo nutné, i když byl jako všichni ostatní varován před aligátory, kteří ve zdejších vodách žili. Území poblíž základny bylo jedno z těch mála míst, kde bylo možné narazit na aligátora. Jinde byli vyhubeni.

Přemýšlel, kdo o těch záhadných zvířatech věděl. Někdo o nich musel vědět. Možné je sem vyslali, aby ta zvířata otestovali, aby viděli, jak proti nim obstojí ozbrojená skupina. Jestli to tak vážně bylo, zvířata provedla perfektní výkon. Jedenáct lidí bylo mrtvých, všechna zvířata byla na živu, tedy pokud Jenkins nezabil jejich mládě. Ale Torelli tu stále byl. Anthony Torelli byl stále připraven bojovat, a bylo pro něj nepřijatelné, aby ho nějaké zvíře dostalo bez boje.

Už si odpočinul dostatečně. Byl čas se znovu hnout.  Řeka Aiken mohla být vzdálená maximálně čtvrt míle. To nebylo daleko. Mohl to snadno zvládnout. Akorát musel dávat pozor, kam šlape, a naslouchat. To bylo vše. Naprostá hračka.

Torelli pomalu vstal. Byl uprostřed travnaté pláně. Mladý muž, narozený a vychovaný ve Filadelfii nevěděl, že se nachází v poslední savaně na Floridě. Většina savan na území tohoto státu byla zničena v rámci výstavby. Tahle byla úplně poslední, a působila divně, tak nějak pravěce. Čistě instinktivně si Torelli uvědomoval, že je to tam nebezpečné, tam ve vysoké trávě.

Opatrně udělal krok. Ohlédl se. Měl pocit, že koutkem oka něco zahlédl. Pomalu se nadechl. Měl strach, který se mohl kdykoliv rozrůst v panikaření. Měl ho pod kontrolou. Torelli udělal další krok. Zprava se ozval jakýsi zvuk. Zarazil se a vytáhl zbraň. Pak spatřil jakýsi klouzavý pohyb na zemi v trávě. Oddychl si. Byl to jen had, který rychle proklouzával travinami jako živoucí pásek tekutiny. Když se ten had cítil dostatečně bezpečně na to, aby se mohl pohnout, možná byl Torelli v bezpečí. Udělal další krok.

Ale co když ten had před něčím prchal?

 

 

Torelli se zastavil. Pomalu se rozhlédl. Vítr foukal do trávy a ta se kolem něj vlnila. Nebyl sám. Cítil to. Jestli chtěl přežít, jestli se chtěl dostat k jezeru a na základnu, musel běžet. Velmi rychle běžet. Torelli začal utíkat. Řeka nemohla být víc jak čtvrt míle daleko. Mohl by to zvládnout, hlavně musel běžet. Snažil se nemyslet na Hopkinse, Baumana, Jenkinse a na ostatní. Všichni byli mrtví. Torelli se kousl do jazyka a snažil se zděšeně nevřískat. Silně skousl a ucítil v ústech krev.  Někdo vřískal. Slyšel to, ale nebyl to on. Nemohl to být on. Ale, popravdě řečeno, byl. Torelli prchal a zděšeně vřískal. A něco bylo za ním. Chtělo ho ti chytit. Chtělo ho to sežrat. Zastavil se, otočil se a vystřelil několik kulek na místo, kde měl být jeho pronásledovatel.

Nic tam nebylo. Střílel do vzduchu.

Torelli stál v té starodávné, zapomenuté krajině sám. Otočil se, a poklusem běžel k řece, aniž by se dále ohlížel. Kvůli tomu neviděl, jak se zvedali z vysoké trávy, kde byli předtím schovaní. Neviděl, jak zvedají své hlavy, které byly zhruba velikostí těch koňských, do výše. Neviděl, jak je jejich dlouhé nohy přenáší svižně přes moře trávy. Pouze na konci, na úplném konci, když se do něj tři dospělci zakousli, tušil, co se dělo. Vjem to byl intenzivní, bolestivý, a milosrdně krátký.

 

Hejno snědlo muže. Nenechalo nic. Těla byla roztrhána na malé kousky, a ty byly spolknuty. Totéž se stalo s oblečením. Zbraně a jiní kovové předměty byly seskládány na hromadu. Žlutec, Hnědka a Matka zvedli kovové věci mužů, odnesli je k řece, kde je pustily do vody, v níž předměty klesly ke dnu. Za nějaký čas by je proud měl odnést do bažin. Jediný pozůstatek mužů byly krvavé skvrny v trávě a na křovinách. Pozorník zahladil i tyto stopy, přesně jak měl za úkol. Už tam byla jenom tráva. Už tam byly jenom věci, které patří do trávy, na stromy a na okraj velkého smíšeného lesa. Už bylo jen Hejno a, všechno s čím Hejno žilo. Nebezpečí v podobě mužů bylo pryč. Hejno se na pár dní usadilo a sledovalo své mladé. Sledování mláďat bylo dobré. Bylo správné pozorovat budoucnost Hejna.